životopis 

Josef Gočár

Ladislav Zikmund-Lender

Vystudoval reálku a průmyslovou školu, následně nastoupil
na architektonickou speciálku na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kterou v té době vedl Jan Kotěra, jenž byl
o pouhých 9 let starší. Po absolutoriu Gočár nastoupil
do Kotěrova ateliéru, kde se rázem stal velmi výraznou osobností. V této době navrhl své první projekty, které
mu pravděpodobně zprostředkoval Kotěra: fasády činžovních domů Františka Jaroslava Černého a činžovní dům Anny Fultnerové v Hradci Králové. Nájemní dům Anny Fultnerové v centru města Gočára proslavil po celém Rakousku-Uhersku, protože byl publikován v prestižním časopise Der Architekt. Zanedlouho, v polovině roku 1908, se Josef Gočár osamostatnil a založil svůj vlastní architektonický ateliér. V této době navrhl tzv. červenou a bílou vilu v Krucemburku. Červená vila představuje Gočárovu interpretaci venkovanského bydlení převzatou ze vzorů britského hnutí Arts&Crafts. Ve stejné době navrhl zcela nové pojetí schodiště pro Hradec Králové: surová konstruktivní estetika železobetonového sestupu ze Starého města na okružní třídu si vyžádala velkou kontroverzi v místním tisku. Téměř souběžně se Gočár účastnil soutěže na návrh Staroměstské radnice v Praze. Jeho návrh byl kvůli netradičnosti pojetí ze soutěže vyřazen. Dalším projektem byl návrh na Lutherův ústav v Hradci Králové, který byl svým pojetím umírněnější, avšak ani ten nebyl realizovaný. V roce 1911 byl Gočár jedním ze zakladatelů Skupiny výtvarných umělců, která na své přelomové výstavě v Obecním domě v roce 1912 představila fenomén kubismu. Kromě kubistických obrazů, soch Otto Gutfreunda a nábytku Pavla Janáka zde byl vystaven i model Gočárova Domu U Černé Matky Boží. Obchodní důmU Černé Matky Boží se stal vzorem pro další experimenty s krystalickými formami v architektuře. Již předtím s tím,
co dnes nazýváme kubismem, experimentovali např. Pavel Janák ve svých skicách interiérů nebo Vlastislav Hofman v nerealizované nástavbě Braunova domu, avšak nic z toho nebylo realizováno. Gočár se stal představitelem tzv. kubistické čtyřky, kterou tvořil on, Pavel Janák, Josef Chochol a Vlastislav Hofman. Gočár před první světovou válkou navrhl své nejvýznamnější kubistické projekty: lázeňský pavilon v Lázních Bohdaneč a Bauerovu vilu v Libodřicích. Krátce po první světové válce se Gočár spolu s Janákem ujali vedení architektonického ateliéru na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, který před válkou vedl Jože Plečnik. Po smrti Jana Kotěry převzal Josef Gočár architektonickou speciálku na Akademii výtvarných umění v Praze.

Po roce 1920 se Josef Gočár společně s Pavlem Janákem stal protagonistou tzv. národního stylu, který měl být oficiální vizuální kulturou nově vzniklého československého státu. Gočár v tomto stylu navrhl Banku československých legií v Praze, dřevěné domky v Kbelích či vybavení vily Josefa Sochora ve Dvoře Králové nad Labem. Národní styl, kombinující slovanské prvky, lidovou architekturu a módní art-deco sebrzy umělecky vyčerpal. Jeho posledním záchvěvem byla výstava dekorativních umění v Paříži v roce 1925, pro níž Gočár navrhl architekturu československého pavilonu. Na pařížské výstavě se ale současně představilo úplně nové pojetí architektury, reprezentované Le Corbusierovým francouzským pavilonem. Zakrátko začali impulsy internacionální avantgardy přebírat i čeští architekti. V této přelomové době navrhl Josef Gočár soubor škol pro Hradec Králové. Hledání nové moderní, ale současně monumentální formy, inspirované holandským prostředím a konstruktivismem Augusta Perreta, ukazuje koželužská škola a Rašínovo gymnázium, obojí realizované v Hradci Králové. Obecné a měšťanské školy
a mateřská škola, s jejichž projektem Gočár vyhrál ve vyzvané architektonické soutěži nad Janem a Václavem Rejchlovými a Oldřichem Liskou, ukazují Gočárovo směřování k purismu a avantgardě. 

      

Gočárův příklon k internacionálnímu stylu ukazují dále jeho vilové projekty pro osadu Svazu československého díla „Baba”, které se realizovaly během třicátých let, vila Zdeňka Sochora ve Dvoře Králové nad Labem či vila Otakara Meda
v Humpolci. Gočár na přelomu dvacátých a třicátých let navrhoval dva projekty galerií: Národní galerie v Praze na Letné a Městské galerie v Hradci Králové – z obou projektů sešlo, přestože návrhem Národní galerie se Gočár zabýval ještě za protektorátu. Mezi Gočárovy protektorátní projekty patří také poslední, nerealizovaný projekt pro Hradec Králové, s nímž se přihlásil do vyzvané soutěže na dostavbu Kotěrova muzea. V soutěži vyhrál Jan Rejchl, ale přístavba
se vzhledem k válečným okolnostem nerealizovala. 

Gočár se na urbanismus nijak soustavně nespecializoval, přesto během tří let v letech 1925–1928 významně přispěl k městskému plánování Hradce Králové. Navázal na dřívější regulační plán Václava Rejchla ml., Josefa Šejny a Vladimíra Zákrejse a rozpracoval jejich ideu druhého městského okruhu.
Do zástavby začlenil svou vizi nového administrativního
a finančního centra města, které se soustředilo kolem nově budovaného Ulrichova náměstí, kde vyrostly výškové stavby
a administrativní paláce řady korporací a institucí. Hlavním přínosem Gočárova urbanismu bylo vytyčení systému městské zeleně: zelené pásy podél řek a struktura existujících
i nových veřejných parků. Do té doby největší park uvnitř druhého městského okruhu – dnešní Šimkovy sady – Gočárův atelier také navrhl. Druhým přínosem bylo budování promyšleného systému dopravních radiál a budování druhého okruhu, k čemuž Gočár přispěl zbudováním dvou mostů
– dnešního Tyršova a Malšovického, pro něž navrhl architektonickou formu. Druhý městský okruh byl dobudován
až v 70. letech 20. století. Kromě toho Gočár ve svém urbanistickém plánu předjímal třeba budoucí řádkovou
zástavbu v Labské kotlině, kterou později realizovali
jeho žáci Josef Havlíček a František Bartoš.

Josef Gočár předčasně zemřel 10. září 1945 v pětašedesáti letech v Jičíně.

Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové

  • Facebook Clean

© 2020 fenomengocar.cz